Predzavodni priprava probihala bez problemu. Aklimatizaci a casovy 5 hodinnovy posun nazpet, jsem ani tak moc nepostrehla. Teploty v Brazilii se momentalne pohybuji okolo 30 Stupnu(pro domaci je to zima a pro nas Evropany teploty jako v lete). Na misto - Florianopolis, jsem dorazila 10 dni pred zavodem, takze jsem mela na vse dostatek casu . Konecne jsem mela trosku klidu, hodne odpocinku, spanku. Treninky pred zavodem byly redukovany a renegerace dostala zelenou.
Pocasi ve Florianopolis bylo take velmi dobre, opravdu teplo a slunecno, az se mistni divily, protoze,v toto rocni obdobi, minule roky prselo. Dokonce i atlanticky ocean se oteplil. To vsak pro mne nebylo moc dobre. A to z tohoto duvodu. Pravidla triatlonu pro Jizni Ameriku rikaji, ze elite musi plavat od 22 stupnu bez neoprenovych obleku.
Ve stredu, pred zavodem, se mi dostaly do rukou noviny a tak jsem s nadsenim hledala stranku s pocasim. Predpoved hlasi 25 stupnu a dest, voda 22 stupnu. Super, rikam si.Takze pokud to pujde takto dal, tak bude prset a plavani bude bez neoprenu. Lepe to nejde,ze? Presne to, co si triatlet nepreje. Nebyla jsem zrovna nejstastnejsi, ale to je zivot sportovce.
Nedele, den zavodu. Kdyz jsem se probudila, byla sice vsude jeste hluboka noc, ale obloha byla naprosto jasna. Copak se to deje? Ze by predpoved nesouhlasila? A tak jsem byla velice potesena. Zbyvala jen otazka, jak to bude s tim plavanim. S neopreny, nebo bez?
V 7 hodin rano padl startovni vystrel. Pro mne a dalsich 1500 triatlonistu timto zacal jeden z nejdelsich a nejtvrdsich dnu. A nejen vekove kategorie, nybrz i elita, vsichni smely plavat s neopreny! Ted zacina boj, kazdy chce byt nerychlejsi, kazdy sprintuje do vody a vodni valka zacina. Dostavam ranu zleva, pak zprava, najednou jsou i plavecke bryle pryc. Jsem rozcilena, protoze musim zastavit a bryle znovu nasadit. Vse je ztrata casu a navic to neni jednoduche, protoze zezadu neustale plavou dalsi atleti, kteri jsou ve svem svete a proste nevidi a neslysi. Prichazi prvni boje. Valka pokracuje. Najednou drzi kdosi moje nohy a ja jdu ke dnu jako potapka. To snad neni pravda, rikam si. Vzdyt plavani tento zavod nerozhoduje, tak proc tak vsichni sili. Lokla jsem si trosku te dobroucke, slanne vody a rozcilena jsem plavala dal. Casem se cele to pole roztrhalo a mne se podarilo konecne najit me vlastni tempo. Po 1:07 vylezam z vody. Na casove tabuli vidim muj cas a jsem trosku zklamana, protoze jsem si dala cil kolem jedne hodiny. O to rychleji musim jet na kole, kdyz uz se v te vode takhle flakam. Rikala jsem si v duchu. Ale musim dodat, ze kdyz jsem po zavode videla vysledky, tak byly plavecke casy u vsech pomalejsi - to je proste to nevyspitatelne more. A ja byla timto tak trosku uklidnena.
Takze vylezam z vody a bezim do depa. Prevlect a rychle na kolo. Cekali nas 2 okruhy po 90 km a 4mi stoupani v jednom kole, takze take zadna rovinata trasa. Sedim na kole a citim se fajn, nohy jsou fit. Ale jak uz to v tomto ironman svete chodi, bez krize se to neobejde. A ta potkala i mne .Nekde kolem 100km jedu naprosto sama a siroko daleko nikdo. Az jsem se lekla.. Ale nebylo mozne, abych zabloudila, protoze trasa vedla v teto casti po dalnici. Navic se blizilo poledne a bylo silene horko, k tomu zacal i vitr silit a nohy zacinaji byt lehce unavene. Musim se neustale motivovat a myslet na to, abych dostatecne pila a jedla. Zhruba od 150 km se ozyva mocovy mechyr. To se mi jeste nikdy nestalo, abych mela na kole potrebu toalety. Z kola jsem nechtela slezt za zadnou cenu. A tak jsem slapla do pedalu(da-li se tomu jeste tak rici) a spechala, abych si v depu mohla dojit na toaletu. Konecne prijezd do depa. 180 km v nohach a cas 5:24. To je slusny cas. Jsem spokojena. Slezam z kola a chci jen jedno. Na zachod! O je nohy jsou gumove. To bude radosti pri maratonu. Ale treba se to rozbeha, rikam si. V depu se prevlekam a prezouvam so bezeckych veci, jdu na toaletu a pak se vydavam na bezeckou trat.
Je velike horko a ja nejsem zrovna motivovana. Vim, ze mne ceka na pristich 16 km kopcovita trat s prevysenim mezi 15% az 20 %. To neni nic poro mne, nemam rada kopecky. A tak bezim a jsem u prvniho. Prichazi rozhodovani. Jit ci bezet. Co vyhralo? Chuze! A tak si beru obcerstveni a v klidu piji a slapu. Tak to dopadlo i se zbyvajicimi 4mi. Nedokazala jsem se prekonat..Unava se dostavila a mne ceka jeste zhruba 18 km do cile. Zacina se ozyvat palec u nohy a boty zacinaji pekne tlacit. O je, copak se deje? K tomu vsemu zacinaji i travici potize. Chci si vzit colu k piti a gel jidlu, ale zaludek to nebere. U dalsi obcerstvovaci stanice to zkousim znova, ale nic. Hned je mi na zvraceni. Beru alespon vodu, abych se trosku ochladila. Je to hruza, a bolest u palce se neustale stupnuje. Bojuji sama se sebou a nikdo mi nemuze pomoci. Posledni dva km pred cilem. Predhanim, pri mem super rychlem tempu:-), jeste jednu zenu, ta nevypadala take zrovna nejstastneji, a blizim se do cile. Nevim, na kterem miste bezim. Mam jedinny cil pred ocima- cilovou pasku. Konecne dobyham. 
Po 3:27 jsem v cili. Naprosto unavena, ale prestastna. Prestastna vsak z toho, ze jsem se prekonala a dobehla! A kdyz slysim, ze Ladislava Cisarovska dobehla jako 3. zena mezi profiky, tak je ta radost o to vetsi. Takovy vysledek! Po 10:06 hod si konecne muzu vydechnout a sednout. A palec? Ten otekl, zmodral a ted jeste k tomu vsemu sleze:-) A jeste k maratonu ! Vim, ze jsem odvedla super praci, ale tento cas mne moc neuspokojil, protoze vim, ze dokazi behat rychleji. Takze priste!
A co jeste dodat? Je to nadherny ironman a super zorganizovany. Lide jsou veseli nabidnou pomoc. S anglictinou je to horsi, neni to zrovna jejich jazyk, ale nastesti mame ruce, nohy a umime malovat:-).Pro mne je ted ve velkem napsano- Regenerace-a v polovine cervence bych se mela objevit na startu v nemeckem Roth - na jednom z nejvetsich ironmanu v Evrope.
A v rijnu se uvidime na World Championship na Hawaii. Ano, ja se kvalifikovala na mistrovstvi sveta!
Rada bych jeste na tomto miste s velkym DEKUJI, podekovala memu trenerovi, memu priteli a vsem, kteri za mnou stoji a mne podporuji a dekuji moc za tu spoustu e-mailu a prispevku
